Věčně skuhrá, že ho něco bolí. Do noci zírá do monitoru a ráno si stěžuje, jak špatně spí. Nemůže na výlet, protože si natáhl stehno. Má vysoký tlak a po prášcích je mu zle. Zadýchává se. Prospí po pánské jízdě dva dny… Pokud nejsou ve vztahu i malé děti, dá se to přežít, trochu nuda, trochu to leze na nervy, ale dá se to vydržet. Jenže jakmile je zásilka z porodnice doma, začnou to být problémy, které omezují život obou rodičů. „Naposledy jsem organizovala konferenci, na kterou navazoval raut a večírek. Potřebovala jsem mluvit s několika klienty, poznat se jako nováček i s dalšími kolegy. Když jsem si ověřovala, že manžel myslí na to, že má vyzvednout děti, odpověděl mi, že ano. Že teď vyrazí, pojede půl hodiny do školky, vezme holky domů, počká, až se vrátím, a pak bude muset jet zase půl hodiny zpátky, má toho v práci moc. Tak jsem šla domů. Zůstat na akci za tuhle cenu?! To ne,“ vypráví osmatřicetiletá Andrea, která kvůli mužově práci rovnou hledala poloviční úvazek s flexibilní pracovní dobou, aby pokryla péči o obě děti sama.
Zatímco před dětmi hodně sportovala, chodila za kulturou, cestovala a využívala každou volnou chvíli, jakmile si její muž založil firmu, všechno skončilo. „Nemůžu se ani spolehnout, že přijde, když to slíbí. Už se s nikým ani na nic nedomlouvám, protože to často musím nakonec stejně zrušit,“ říká Andrea. Před pár lety přitom podobná situace vedla u nich téměř k rozvodu. Pak byl teprve manžel ochotný něco změnit. „Jenže nechci mu vyhrožovat, že odejdu, vydírat ho dětmi, na které taky trošku slyší. Chtěla bych mu pomoct!“ zoufá si.
Vydírání skutečně není tou správnou cestou. „Partner vyhoví, ale ze strachu, aby vás neztratil. V budoucnu vás pak může začít například kritizovat nebo jinak projevovat zklamání z toho, že je pro vás i přesto nedostačující. Může pak hledat únik v podobě mileneckého vztahu, schovávání se v pracovním vytížení, sportu a tak dále,“ varuje psychoterapeut Boris Štepanovič s tím, že workoholismus může být projevem pochyb o sobě sama, upnutím se na své schopnosti, na oblast, kde je muž skutečnou hvězdou. Doma pak mohou zaznívat výčitky jako: Každá normální ženská by byla vděčná, že se takhle má! Pokud je příliš mnoho času stráveného v práci jediným problémem ve vztahu, stojí za to odhalit skutečnou příčinu. Cest do neudržitelného stavu mohlo být více.
Křehký workoholik
„Chlapi jsou nečekaně citliví a křehcí v tom, že nejsou dokonalí. Jejich sebehodnota je křehká,“ vysvětluje, proč si muži nenechají pomoct, Tomáš Wortner, který stojí za unikátním sebepoznávacím projektem PlayFight.
Vedle vydírání je stejně špatnou volbou i vyčítání nebo navrhování řešení. Pro muže je to další připomínka toho, že selhal, že není dokonalý. K celé řadě nároků kladených na muže společností i sebou samým přidáte ještě další. Zvyšujete tlak, který už si váš partner dost možná uvědomil sám a pokusil se ho nějak utlumit. Třeba prací, intenzivním tréninkem, pivem s kamarády… Nemá ale smysl ani naznačovat, podsouvat změny, jít příkladem, pokud jediným cílem je, aby partner dělal něco jinak. Vidíš, jak se teď s dětmi bavíme? A ty si pracuješ. Vidíš, jak jím zdravě? A ty si tloustneš. Vidíš, jak já si užívám s kamarádkami? A ty na mě kašleš. Vidíš, jak jsem smutná? A ty mi dál ubližuješ. A bez jediného slova. „Pokud něco děláte jen proto, abyste donutila partnera něco změnit, pak se chováte agresivně. Je velmi důležité znát i své vlastní důvody. Jsou skutečně důležité? Nechci, abys byl tlustý, protože se bojím, že budeš nemocný, umřeš a já zůstanu sama. To by od vás měl muž slyšet,“ dává příklad terapeut ve výcviku. Pokud vás trápí, že muž nejí zdravě, protože vy jednoduše víte, že se má jíst zdravě, budete se nejspíš zbytečně a bez výsledku hádat dál. To je případ, kdy není na místě muže měnit ani se sebelepším záměrem.
Na uvědomění si svých vlastních důvodů klade důraz i Boris Štepanovič. „Je dobré se upřímně zamyslet, jestli jste vy sama aktuálně v životě spokojena. Vlastní nespokojenost nás dráždí a často se jí nechceme věnovat, protože vnímáme, že to ‚bude náročné a nepříjemné‘. Rychlejší a pohodlnější je tlačit na okolí – partnera. A ten nám může zrcadlit stránku, kterou bychom měli více prozkoumat u sebe, ale bojíme se. Proto nám právě ona může na druhém vadit,“ dává podnět k zamyšlení terapeut.
Teprve pokud máme ve své motivaci i cílech jasno, má smysl s nimi na partnera vyrukovat. Není to problém, který bych si potřebovala vyřešit já sama? Nesnažím se teď měnit něco, co tu bylo, už když jsme se poznali, a možná mě to kdysi i přitahovalo? Nemám příliš vysoké nároky? „V dnešní době mi přijde, že se často mluví o zdokonalování se ve zvládání konfliktů, správné argumentaci a schopnosti vyjednávat apod., ale zapomíná se na to, co je v pořádku a funguje. To si taky zasluhuje pozornost a péči. Všímat si, co je ve vztahu i na tom druhém dobré, pomáhá často vidět z jiné perspektivy i to, co ‚tolik nefunguje‘,“ ukazuje jiný pohled na věc Štepanovič. Ale co si počít, pokud se váš muž zcela jistě řítí do záhuby a nejde jen o touhu mít doma dokonalého chlapa? Jak ho přimět ke změně?
Nic mi není = nic se nezmění
„Řeknu to narovinu. Nijak,“ směje se Tomáš Wortner a zdůrazňuje, že pokud změna nevychází od muže samého, nebude to mít dlouhého trvání. Jediné, co může žena pro svého muže udělat, je udělat si pořádek sama v sobě, otevřeně si s ním promluvit o tom, co ji trápí a dát mu prostor, aby udělal změnu sám. „Muži potřebují silnější popud. Jsou od přírody nastavení tak, aby dokázali snášet větší diskomfort po delší dobu,“ zavádí řeč na schopnost, která v běžných podmínkách přináší okolí výhody v podobě bezpečí a silné pomocné ruky, ale stejně tak může vést ve vztahu k přehlížení problémů, odcizení až rozchodu. Pro muže není příliš přirozené mluvit o emocích a tom, co se vztahu děje. Boris Štepanovič zdůrazňuje, že schopnost vypnout zbytné detaily, je pro muže-lovce základem úspěchu. Pokud na otázku: Co se děje?, dostávají stále odpověď „nic“, pravděpodobnost, že se něco změní, je téměř nulová.
S tím souhlasí i terapeutka Adéla Klingelová z Ligy otevřených mužů (LOM): „Klienti mluví o tom, že opravdu nevědí, co jejich ženy potřebují, a že by jim velmi pomohlo, o tom včas vědět a slyšet to. Muži ocení, pokud žena přijde včas a řekne: ‚Když jsem každý pátek sama, cítím se osaměle. Měl bys chuť to změnit? Třeba, že bychom vždy jeden pátek trávili spolu a ten druhý ty se svými kamarády?‘ Je to rozdíl, než když po půl roce v sobotu ráno slyší: ‚Ty na mě vůbec nemáš čas, pořád jsi jenom se svými kamarády, úplně na mě kašleš!‘“
V LOMu pracují často s muži, kteří se dopouštějí násilí ve vztazích a chtějí své chování změnit, a podle Adély Klingelové jsou silně motivovaní na sobě pracovat, starat se o děti a udržet si vztah. Jak odbornice připomíná, podobná sebereflexe ženám v problémových vztazích často chybí: „I partnerky našich klientů umí zakřičet či ublížit slovy, ale často je to o tom, že právě muž je ten první, kdo chce pro sebe, záchranu vztahu či rodiny na sobě nějak pracovat.“ I pokud u vás doma nejde o život, má smysl si udělat pořádek v tom, jak svou sílu oba partneři používají.
To je cílem také PlayFightů Tomáše Wortnera. Jak název napovídá, na setkáních účastníci zažívají kombinaci bezpečného zápasu a hry, poznávají svou sílu a učí se s ní pracovat. Nikomu se nic nestane, nic nebude špatně. Muže sem láká možnost legitimně se porovnat, uvědomit si, že mohou být silní, stejně jako zažít pocit bezmoci. „Pokud svou sílu neznám, jsem od ní odříznutý. Důležité je i uvědomit si, že síla ostatních je zdroj, vytváří bezpečí,“ vysvětluje Wortner. Síla, jako důležitý atribut mužství, může mít destruktivní povahu a ublížit. Stejně tak má ale konstruktivní stránku: dokáže tvořit, chránit, zlepšovat. Pokud od malička chlapci poslouchají, že se nesmějí prát, musí dávat pozor na slabší, ženu ani květinou a podobně, často v sobě sílu potlačují. Nic neničí, ale také nic netvoří, a pokud se projeví, je těžké ji ovládnout. „Setkal jsem se s mužem, který se vyhýbal všem konfliktům, protože někdy v 18 dal někomu pěstí a dotyčný omdlel. Lekl se, že může ublížit. Jenže pak máme muže, kteří mají zrychlení z nuly na sto. Temno před očima a nedokážou se ovládnout a skutečně ubližují,“ přemýšlí o důležitosti poznání jednoho ze základních rozdílů mezi muži a ženami, tedy fyzické síly. Ve světě, kde už není otázkou přežití, může muž hledat potvrzení v jiných oblastech – velmi často v práci, ve sportu nebo v záletech. Podle Wortnera během playfightů účastníci otevírají i dávno zapomenutá témata, uvědomují si, proč se dnes chovají určitým způsobem, co by potřebovali změnit. Mnoho z nich proto přichází i opakovaně. Na setkáních nacházejí (nejen) muži prostor, kde mohou být sami sebou i důležitou zpětnou vazbu. „Paradoxně za dnešní krizí mužství stojí tradiční patriarchát. Obraz silného muže, který má všechno pod kontrolou,“ přemýšlí nad pojmy jako alfa-samec, hlava rodiny, pořádnej chlap.
Mnoho mužů nikdy nedostalo od svého otce dobrou zpětnou vazbu, nikdo s nimi nemluvil o tom, co to znamená být chlap, kdy se jím stanou. To vnímá jako problém i Adéla Klingelová: „Mnoho klientů, kteří se k nám dostanou, přichází s tím, že v jejich primární rodině v dětství buď otec chyběl úplně, nebo tam byl právě jako živitel rodiny, který se podílel na výchově jen fyzickými tresty. Tito muži pak přicházejí s tím, že nevědí, co se svým vztekem, často také slyším: ‚Nevím, jak má vlastně vypadat správný táta, já ho nezažil, ale dělám, co můžu.‘“ Na skupinových terapiích pak muži společně hledají to, co jim pomáhá své emoce ventilovat: sport, masáž, toulání po horách nebo i mezi ženami nepříliš oblíbené videohry.
Co říct na závěr? Pokud vás trápí, jak váš muž žije, neměňte ho, neřešte to za něj, nevydírejte ho, a hlavně nenaznačujte. Mluvte, o sobě a za sebe, a pokud máte pocit, že se nemůžete domluvit, svěřte se do rukou párového terapeuta. „Občas se stane, že při takovém rozhovoru dojde k uvědomění si, že jste ve vztahu nespokojená z úplně jiného důvodu. Někoho to zaskočí a rozhovor pak může působit zmateně,“ vysvětluje terapeut Boris Štepanovič, proč někdy vážné rozhovory končí hádkami, a ne pochopením.
CO BYSTE MĚLA VĚDĚT O SVÉM MUŽI?
CO BYSTE MĚLA VĚDĚT O SVÉM MUŽI?
Psychoterapeut Boris Štepanovič sepsal body, které je důležité zvážit, když chcete svému muži „příliš pomáhat“.
- Potřeba prostoru a samoty aneb Odvěká touha „zalézt do jeskyně“, kterou je potřebné respektovat.
- Potřeba ocenění a pochvaly: Muži, kteří spíše slyší výčitky, si doplní pocit hodnoty, obdivu a ocenění jinak – sportem, prací, častými služebními cestami…
- Vyhýbání se ženskému pláči: Ženy si to vysvětlují jako neschopnost porozumět pocitům, jde ale o vyhýbání se situacím plným emocí, aby se mohli soustředit na cíl.
- Místo slov gesta a skutky: Za muže často mluví skutky, činy, ženy často zapomínají na to, co všechno muž „beze slov“ dělá.
- Muži rádi o něco bojují, soutěží, fyzicky se projevují a vybíjejí, to je potřebné jim umožnit a dopřát. I když to má formu fandění na fotbale.
Zdroj: časopis Glanc borisstepanovic.cz zvladanivzteku.cz
