Ztráty rukavic mě provázejí po řadu let. Vždycky je mi jich líto, ale co nadělám. Měl bych držet tryznu jak za ty prstové, tak i za palčáky.
Ba dokonce i za jedny bílé látkové z tanečních v Hotelu Pupp. Snad mi vypadly cestou domů z kabátu a já pak byl na příští lekci holoruký.
Ještěže se mi nic podobného nestalo nikdy po hokejovému tréninku jako brankáři žákovského hokejového mužstva Dynamo Karlovy Vary. Obě rukavice byly natolik velké, že by se do kapsy kabátu nevešly. K jejich svérázu patřilo, že každá se jmenovala jinak: Vyrážečka a Lapačka.
Člověk si má dávat na své rukavice pozor, říkával jsem pak oběma dcerám a uváděl jsem se jako špatný – ztrácečský – příklad. Nevím, zda to bylo právě pedagogické. S příklady by se totiž mělo zacházet v rukavičkách. Možná jsem měl spíš zmínit svatého Vojtěcha. Ten zjevně dbal o tento ruční doplněk náležitě a nevytratil ho, takže jeho rukavice patří dodnes ke vzácné relikvii z boleslavského pokladu.
Moderní rukavice
Dlužno poznamenat, že současný repertoár pro možné ztrácení rukavic je snad nekonečný. Kromě jiného i proto, že průběžně se objevují nové druhy, o nichž jsem kdysi neměl ani šajna. Novodobě tak byla například vyvinuta zvláštní rukavicová varianta, která je schopna posloužit k psaní na počítači i v chladu. Ba i v mrazu – například v parku na lavičce. Popis uvádí, že „do každé z těchto rukavic vede jeden tenký kabel s koncovkou pro USB port. Když kabely zapnete do příslušných portů a na spínači nastavíte polohu ON, po chvíli ucítíte velmi příjemné teplo a můžete pracovat i v teplotě pod nulou.“
Podobně existuje i možnost vlastnění (tedy i ztrácení) svébytných dotykových rukavic pro chytré telefony. Speciální materiál na konečcích prstů umožňuje přesné a pohodlné ovládání dotykáčů. Coby bonus je uváděno, že „bezpečnostní protiskluzový povrch těchto rukavic zajistí bezpečné držení mobilu v dlaních při jakémkoliv počasí“.
Kdybych některý ze zmíněných výdobytků techniky provozoval, asi bych pak jeho ztrátu nebral na lehkou váhu. Snažil bych se pátrat, zda nějaký poctivý nálezce mi nešel na ruku (na rukavici) a neodevzdal nález někam na příslušné místo. Zároveň přiznávám, že bylo mou chybou, že už dříve jsem se neobracel na instituce rozličných ztrát a nálezů. Právě tam se totiž nejednou ocitá i postrádané dlaňové oblečení.
Hledá se majitelka
Namátkou uvádím letošní oficiální zápis z Městského úřadu ve Rtyni v Podkrkonoší. Je tam dokumentován nález dámských rukavic, a to s přesným uvedením, že byly objeveny na kraji ulice K Žabárně. Zároveň je u tohoto úředního vyhlášení uvedeno, že kdo se o rukavice případně přihlásí, musí prokázat jejich vlastnictví.
Navíc – cituji – „poctivý nálezce bude pak mít právo na nálezné, které bude spolu s náklady na uložení věci odečteno“. Z toho vyplývá, že ztráta rukavic může mít za následek nejen fakt, že člověku bude zima na ruce, nýbrž i to, že při jejich odevzdání poctivým nálezcem musí být vše doprovozeno i rituálním úředním aktem s odkazem na občanský zákoník.
Nevím, zda ve Rtyni v Podkrkonoší se o dotyčné rukavice už přihlásila jejich původní majitelka. Nebo naopak nad jejich ztrátou jenom mávla rukou (bez rukavic).
V onom zápisu městského úřadu jsou zmíněny běžné rukavice, tedy nijak specializované. A že těch variant by mohlo být:
Zahradnické, cyklistické, chirurgické, laboratorní, lyžařské, uklízečské, jezdecké, svářečské, golfové, rybářské, horolezecké, kuchařské, potápěčské, elektrikářské, řeznické, šermířské, včelařské, hasičské, boxerské, lukostřelecké, ceremoniální rukavice pro vlajkonoše a bůhví ještě jaké další jiné.
Je až neuvěřitelné, kolik druhů rukavic existuje. Možná je tomu tak i proto, aby možnosti k jejich ztrácení byly vskutku pestré. Dokonce včetně vyčesávacích rukavic pro psa.
RUDOLF KŘESŤAN
RUDOLF KŘESŤAN
Český spisovatel a novinář. První fejeton zveřejnil v 16 letech a od té doby jich publikoval přes dva tisíce. Byl jednou z hlavních postav časopisu Mladý svět, působil v něm skoro 30 let. Je na volné noze. Vydal dvacet knih. Jeho žena Magdalena je malířka.
