Pokud jsou doma oba partneři, může to být psychicky velmi náročné. Benefit pro zamilované, ponorka pro ostatní

Jak to budeme snášet, záleží i na tom, v jaké fázi váš partnerský život je. „Pro zamilované a ty, kteří spolu teprve začínají žít, je to vítaná příležitost více se poznávat, to v běžném trysku s pracovními povinnostmi není až tak možné. Pro někoho je to tedy benefit. Ale v dalších vývojových fázích vztahu už to tak hezké nebývá. Ponorkový život v prostorách domova, nemožnost života i v jiných obvyklých podobách, jako je kultura, sport, společenský život, běžný pracovní rytmus se svými rituály, přináší frustrace. Vše, co prožíváme a zažíváme, jsme nuceni vtěsnat do domácího prostředí. V tom se nedá moc dýchat,“ vysvětluje psycholožka Jitka Douchová.

Partneři do sebe narážejí, jsou si pořád na očích, takže si tak trochu překážejí. Již předtím vzniklé alergie i na blbosti (jak smrká, jak pije, jí, chrápe, hází ponožky na zem vedle postele, pouští si televizi moc nahlas a tak dále) narůstají do obřích rozměrů a prohlubují se, takže vzniká napětí a úžasné třaskavé podhoubí pro hádky. Hodně záleží na tom, jak velký prostor máte k dispozici. Vyhrávají ti, kteří mají velký dům, kde se může ten druhý aspoň na chvíli zašít. Ti, kdo žijí s třemi dětmi ve 3+1, mají smůlu a atmosféra může houstnout každým dnem. Nejhorší to je to potom tam, kde už mezi partnery dřímají dlouhodobé problémy.

Cholerika raději ignorujte

Podle psycholožky Douchové pak svou roli hraje rozdíl v temperamentu. A temperament se projevuje ve všech životních situacích, tedy i v době pandemie. Nejhorší to je zřejmě v době pandemie s cholerikem. Ten bývá rychlý a prchlivý, ve chvílích, kdy se cítí bezmocně, přechází až do agrese. „Ten potřebuje rychle uvolnit své negativní emoce, a to na úkor druhých. V kritické situaci má problém se sebekontrolou, o niž se v případně pozitivní motivace může snažit v běžném životě. V období nařízení, zákazů, příkazů a strachu se jeho tempo ještě víc zrychluje a je mu lepší ustoupit a jeho výlevy ignorovat. Počkat, až se uklidní, do té doby nekomunikovat, protože byste přilévali olej do ohně. Cholerika bohužel v současné době roznítí i banální až podprahové maličkosti, třeba neuklizený stůl v kuchyni, boty, které nejsou v botníku. Ale jsou to samozřejmě i důležité věci, kdy na sebe naráží životní styl a režim členů rodiny v omezeném prostoru,“ říká psycholožka. Cholerik sice rychle vyplaví adrenalin ven a zklidní se, ale horší to má manželka i děti. Hrdý partner pak odmítá cholerikův rychlý návrat k normálu, protože toho není schopen.

Flegmatikovi je doma dobře, sangvinik trpí

Protipól cholerika je flegmatik, který reaguje pomalu a dráždí ho jiné věci. Ovšem nevýhodou zase je, že si svou nespokojenost se vším drží v sobě, což mu ubližuje. Z tohoto hlediska snáší koronavirové lockdowny lépe, protože nepotřebuje tolik společenský život a doma je mu dobře. Na první místě je pro něj realita a praktičnost. Sangvinik je extrovert, který miluje zábavu, takže lockdowny s mnoha zákazy bere jako domácí vězení a může mu tedy dělat potíže. Začne strádat a snaží se při jakékoli příležitosti „vypadnout“ z bytu, takže chodí bez remcání nakupovat nebo cokoli zařizovat, jen aby byl venku. Na druhou stranu bývají sangvinici tak trochu splachovací a stres zvládají i v manželství v době pandemie celkem v pohodě.

Pro sangvinika platí, že sdílený smutek je poloviční smutek, takže psychologové radí, abyste s ním co nejvíc mluvili. No a melancholik, ten se obecně snaží vyhýbat davům a nejraději je sám se sebou. Tudíž lockdowny a nejrůznější opatření a zákazy, celkem neřeší. Zašije se v bytě někam, kde je sám, stáhne se, vezme si třeba knížku a okolní svět vytěsní (i s manželkou a dětmi).