Průzkum pro jednu stavební spořitelnu před časem odhalil, že pravidelnému či občasnému kutění se věnuje 81 procent českých žen. Podle Ládi Kreisingera, který ve svém volném čase už přes pět let vede kurzy v Kutilské akademii, může tento trend souviset s tím, že muži dnes už nejsou tak zruční jako zástupci starší generace. „Jejich partnerkám tak nezbývá nic jiného, pokud nechtějí na vše volat řemeslníky či hodinové manžele, než se toho ujmout samy.

Zdroj: Youtube

Dalším faktorem je podle mě i nárůst počtu žen singles v populaci, odkázaných samy na sebe,“ říká lektor Kutilské akademie. Své kurzy, v nichž naprosté začátečníky učí základním kutilským dovednostem, pořádá jednou měsíčně a za pět let jimi prošlo několik stovek účastníků. Jak jsme naznačili, poměr mužů a žen je v nich zhruba padesát na padesát. „Muži se do kurzů hlásí sami dobrovolně spíše výjimečně, drtivou většinu z nich přihlásí jejich partnerky. U žen je to přesně naopak. Téměř všechny se do kurzu přihlásí z vlastního rozhodnutí. Jedná se většinou o mladé ženy od 20 do 40 let, jejichž motivací je snaha naučit se provádět drobné základní kutilské opravy a úpravy v domácnosti vlastními silami,“ říká Láďa Kreisinger. Podle něj tahle snaha není ani tak známkou emancipace, ale je velmi často vynucena vnějšími okolnostmi. Většina těchto žen by ráda práce s vrtačkou přenechala někomu jinému, ideálně svému partnerovi, ale bohužel ve svém okolí nikoho zručného, na koho by se mohly obrátit, nemají. A jeho zkušenosti, pokud jde o přístup ke kutilské činnosti? Ženy obecně moc rády nepracují s příklepovou vrtačkou, protože zvláště vrtání do betonu je pořádná fuška.

Jdu na to

Díky kurzu to můžu potvrdit na vlastní ruce. Držet v ruce vrtačku a vyvrtat s ní díru do betonu je opravdu fyzicky náročné, a to nejsem žádná třasořitka. Mnohem lépe mi šlo čistit odpady nebo opravit netěsnící vodovodní baterii, a úplně nejvíc mě pak nadchlo přidělávání polic. Možná i proto, že jsem se těšila na to, až si je sama doma přidělám a nebudu muset další rok prosit manžela. Z kurzu jsem přišla nadšená, i když jsem na něm byla (zrovna výjimečně) jediná žena mezi samými muži. Za tři hodiny jsem se naučila spoustu věcí, které se mi budou hodit při drobných domácích opravách. Vím už, jak správně použít vrtačku, co je to vrták a sklíčidlo, jak poznat, z jakého stavebního materiálu je vyrobena zeď, jak vybrat správnou hmoždinku, aplikovat ji a upevnit do ní třeba háček na obraz, opravit i vyměnit pákovou baterii u dřezu či přidělat do zdi polici tak, aby z ní všechno nespadlo (například moje hromady knih). Tak teď už jen počkat na příležitost.

Země kutilů?

Říká se, že Češi jsou země kutilů. Zejména v době socialismu se z mnohých stávali kutilové jednoduše proto, že spousta věcí se nedala koupit, takže jsme si je museli sami vyrobit. Kutilství je ovšem mnohem starší a do Evropy se dostalo z USA v době průmyslové revoluce, kdy se ženy začaly emancipovat. Antropolog Petr Gibas z Akademie věd ČR, vedoucí výzkumného projektu zaměřeného na tuzemské kutilství, tvrdí, že ačkoliv se o kutilství mluví hlavně jako o maskulinní aktivitě, při níž jsou muži zalezlí v garážích, ve skutečnosti je kutilství i ženská záležitost. Dělají trošku jiné věci, ale v zásadě to je totéž. Kutilství má totiž tisíce podob – od vlastnoručně vyrobeného plotu přes přestavbu domu či stavbu boudy pro psa. A co je výsledkem výzkumu, který Akademie věd prováděla? Navzdory proměnám času mají lidé pořád snahu něco vyrábět. A ženy rozhodně nejsou pozadu.

Udělej si sám

Můj táta byl učitel, ale když přišel domů, stával se z něj typický kutil. Dům se zahradou a velkou garáž využíval pro svoje kutilství každý den a s nadšením. A nejen za socialismu, kdy „musel“. Kutit nepřestal ani v době, kdy už se všechno dalo koupit v hobby marketech, jednoduše proto, že ho to bavilo. Radost z vlastnoručně vyrobené věci do domácnosti se nedá ničím přebít. Jako holka jsem mu sem tam podala kladivo, ale jinak jsem se do kutilství moc nehrnula. Ovšem s pandemií jsem v sobě objevila netušené schopnosti a taky touhy. Začala jsem vytvářet vlastníma rukama dekorativní předměty do bytu a tvořit pro sebe. To ovšem podle odborníků úplně přesně neodpovídá pojmu kutilství, ale spíše novodobému trendu DIY (do it yourself neboli udělej si sám). Staré dobré kutilství ale nezmizelo a podařilo se začlenit do současného života. Stačí se mrknout na YouTube, kde najdete tisíce videonávodů a zlepšováků, jak udělat v bytě či domě téměř cokoli, klidně i sám postavit celý dům (nebo aspoň položit podlahu).

První skupinu dnešních kutilů tvoří lidé žijící na vesnicích a v malých městech, převážně v rodinných domcích, pro které je i dnes kutění takřka nezbytností, pokud chtějí být při údržbě svých nemovitostí soběstační. „Druhou skupinu pak tvoří lidé z velkých měst, pro které je kutění primárně formou relaxace a odpočinku. Obě skupiny pak podle mého názoru spojuje radost a dobrý pocit z tvořivé manuální činnosti,“ potvrzuje teorii o kutění jako o fenoménu dneška na závěr Kreisinger.

Sociologové uvádějí, že v 60. a 70. letech minulého století došlo k masivnímu nárůstu kutilství. Zájem se obracel hlavně k chalupám, které vyžadovaly úpravy. Po roce 1989 se kutilství rozrůznilo a rozšířilo ze sféry domácností i do prostředí designu a návrhářské módy či hraček.

V 80. letech česká žena pletla, aby měla něco hezkého na sebe a pro svou rodinu, ale nešlo o koníček, spíše o nutnost. V 90. letech pletla, aby udržela domácí harmonii, a dnes může plést pro svoje potěšení.

Zajímáte se o historii kutilství? Chcete se dozvědět, co je a co už není kutilství? Kde se vzalo a proč a jak se zkoumá? Jaký je rozdíl mezi kutilstvím a dřívějšími formami domácího „vyrábění“, jako jsou řemesla, domácí a lidová umělecká výroba? Jaký dopad měl pád socialismu na kutilství? A jak vypadá dnešní kutilství a kdo je vlastně kutil? Prolistujte knihu, kterou napsal antropolog Petr Gibas. Jde o první českou knihu o proměnách českého kutilství, kterou vydal Sociologický ústav AV ČR.

Jak to jde?

Hanka (54)

Považuji se za kutilku. Dokonce za kutiholku! Dlouhé roky bydlím sama a už jsem se naučila zvládnout hodně práce svýma vlastníma rukama.

Umím spravit kapající kohoutek, případně vyměnit celou baterii, dvakrát jsem sama vymalovala celý byt, smontuji cokoli a vyrobit a přidělat poličky pro mě není ani práce. Vyrobila jsem několik rámů se sítěmi na okna, aby kočky neskákaly ven, jakmile zmerčí opeřence, sekám dříví, trávu ukázňuji kosou po dědovi, kterou jsem si přivezla od našich, natírám, lakuji, brousím a už jsem i obkládala koupelnu kachličkami. Bohužel mi do rozdělané práce přišla kamarádka na pokec a mně na dlaždicích cihlové barvy zaschla bílá spárovačka! Už navždy si budu pamatovat, že se spárovka nesmí nechat zcela zaschnout. Z dlaždic jsem ji škrabala asi týden. Jediné, do čeho z principu nesahám, je elektřina. V tomhle jsem po tátovi, ten byl manuálně velmi šikovný a doma toho udělal spoustu. Měl ve sklepě dílnu s velkým stolem, svěrákem a všemi těmi udělátky a trávil tam dost času – a já s ním. Bylo tedy odkud čerpat zkušenosti. Co mě baví nejvíc? Natírání a renovace nábytku. Nejčastěji používané nářadí? Elektrická vrtačka, obyčejný šroubovák a dobré kleště. A kutilský sen? Ráda bych se naučila s motorovou pilou, abych si mohla na zahradě na chatě pořezat dřevo sama a nemusela pořád někoho prosit.

Pavla (54)

Ke kutilství jsem byla v podstatě donucena okolnostmi. Některé věci, které jsem chtěla, aby mi udělal chlap nebo syn, byly většinou zbytečně hloupé nebo drahé.

Vždycky jsem obdivovala zručnost u chlapů i u žen, a líbilo se mi, když si uměl muž poradit. Do tajů kutilství jsem nahlédla už v mládí, díky tatínkovi, který byl šikovný. A později, když jsme si pořídili chatu, tak jsem mnohé odkoukala od partnera. Ze ženské, která původně neměla o kutilství páru, se stala ženská, která dokáže zvelebovat vlastní majetek. Začala jsem renovovat, naučila se tu přidělat poličku, tady opravit botník, vyspárovat byt, vytapetovat stěnu, vymalovat a další drobné práce v bytě i na zahrádce.

Navíc mám štěstí, že se pohybuji v oboru i pracovně, což mi umožňuje rozeznat nářadí a různé materiály. Teď se chystám obnovit nátěr od dvířek na balkoně a vyměnit vnitřní desky, tak uvidím, jak to zvládnu. Můj největší nepřítel je totiž čas.

Bára (30)

Nepovažuji se za kutilku. Ale vážně mě baví, že si umím sama poradit s řadou oprav. Postupuji kupředu metodou pokus/ omyl a kořením to spoustou nadávek okolo.

V kutilství jsem vyrůstala odmalička. Měla jsem rozvedené rodiče a všechno doma dělala mamka, od vaření až po vrtání. Chtěla jsem jí co nejvíc pomoct, a tak jsem se dost věcí naučila tak nějak přirozeně. Pak už mi přišlo normální se zlepšovat a učit se nové věci a dovednosti. Donedávna mě nejvíc bavila auta. Pracuji přes sedm let v oboru historických vozidel a veteráni mě úplně pohltily. Na autě si sama dokážu poradit s běžnou údržbou, umím vyměnit olej, žárovky, pojistky i kolo. Pod vedením zkušeného automechanika jsem sestavila a zprovoznila motor do historického MG, zkusila si karosářskou práci a pravidelně jsem jezdila jako servisní člen týmu s historickou Tatrou 605 (viz foto). Teď jsem na mateřské, čemuž jsem musela přizpůsobit i svoje zájmy a auta šla stranou. A protože mám vedle sebe konečně šikovného chlapa, nemusím se v domácnosti o žádné kutilské práce starat, realizuji se na zahrádce. Moc mě to baví, zvláště pokud mi všechno jde podle mých představ. Když se nedaří, nejraději bych se na to vykašlala. Nakonec moje chuť to dokončit stejně zvítězí a z výsledku mám radost. Při manuální práci úplně vypnu od každodenního stereotypního přemýšlení. Pomáhá mi to vyčistit si hlavu.


ZDROJ: časopis Vlasta

Související články