„Olga je paličatá po svém otci, ten si taky nikdy neřekl o pomoc, všechno musel vždycky zvládnout sám. Olinka je v tom úplně stejná, problémy nepřiznává. Na jednu stranu si myslím, že je to dobře, zažila si toho v životě spoustu a nemít tuhle povahu, myslím, že by se už dávno složila…“ Dáša s úsměvem vypráví o houževnatosti a pracovitosti své dcery, najednou ale její obličej posmutní. „Vychovává sama dva kluky. Filipovi je 8 a Markovi 14, oba jsou to docela rošťáci, ale zlí nejsou, to ne, jsou to prostě kluci, no. Marek je teď ve věku, kdy hodně zkouší, co všechno může, co mu ještě projde, no a Fíla, ten ho má za největší vzor, takže se v tomhle nedrží zpátky a taky zkouší a vymýšlí.
Vídáme se na můj vkus docela málo – hlavně když jsou svátky nebo někdo slaví narozeniny. Nedávno se kluci prořekli, že má teď Olga dvě práce a skoro není doma, jen tak se s ní míjejí. To se mi vůbec nelíbilo. Dlouho jsem pak přemýšlela, jak se k tomu postavit, klukům jsem totiž slíbila, že to jejich mámě neřeknu, prý jim totiž zakázala mi cokoli říkat. Aby mi to prý nepřidělávalo zbytečné starosti.“ Dáša se zasměje: „To určitě! Je to hlavně proto, že Olga chce za každou cenu dokázat, že všechno zvládne sama. Kluky jsem ale zradit nechtěla, takže jsem Olze tehdy nic neřekla.“
Už jsem nemohla jenom přihlížet!
Jenže situace se minulý týden vyostřila: „Jela jsem na nákup do města a potkala jsem tam Marka s partou kamarádů. Bylo to přes týden, dopoledne. V té době měl mít určitě výuku přes počítač nebo jak to teď vlastně mají, a on si trajdal venku. Nedalo mi to a zajela jsem k nim domů. Olga byla v práci a Fíla seděl u počítače v obýváku, měl zrovna výuku. Z jejich pokojíku jsem slyšela hlasy – Marek měl zapnutý notebook, přes který evidentně právě probíhala i jeho výuka, které se neobtěžoval účastnit. Kameru i mikrofon měl vypnutý. Vrátil se kolem poledne a hrozně jsme se pohádali, ukázalo se totiž, že tohle nebylo poprvé, kdy se na vyučování vykašlal. Šokovalo mě, jak je na mě drzý a co si ke mně dovoloval, jestli takhle mluví i s Olgou, tak to je opravdu vrchol.“ Dáša nemůže najít vhodná slova, je evidentně naštvaná a zklamaná. „Ten den jsem se pohádala i s Olgou, řekla mi, že mou pomoc nepotřebuje a že Marka srovná. No a mně hned ujelo, že to teda nevím, kdy ho chce srovnat, když má dvě práce a s dětmi skoro není. Kluci se naštvali, že jsem neudržela tajemství, a Olga prohlásila, že bude nejlepší, abych odjela domů.“
Trápím se a nevím, jak dál
„Hrozně mě to trápí – nemyslím si, že je moje dcera neschopná, a jsem přesvědčená o tom, že dělá pro své kluky maximum. Je toho na ni ale moc. Viděla jsem to. Je pohublá a vyšťavená. Kluci divočí. Hrozně bych jí chtěla pomoct, ale nevím jak. Jak to mám udělat, aby se neurazila? Aby si nemyslela, že jí nevěřím? Vím, že si děti od svých rodičů nerady nechávají mluvit do života, a já jí do něj nechci nijak extrémně zasahovat, nemusí být všechno po mém. Chci jí jen pomoct. Cítím, že to potřebuje a ničí mě, že si pomoci nenechá. Mám strach, že se kluci úplně vymknou kontrole a pak už bude pozdě. Neměla by tolik pracovat. Pokud potřebují peníze, ráda jim je půjčím. Jenže už jsme zase u toho, Olga by si ode mě peníze nikdy nevzala. Tohle je prostě začarovaný kruh.“
Pohled psychologa: PhDr. Josef Sýkora, Online psychologická poradna Mojra.cz
Pohled psychologa: PhDr. Josef Sýkora, Online psychologická poradna Mojra.cz
Paní Dáša by ráda pomohla své dceři s výchovou dětí. Dcera Olga však aktivací svého obranného mechanismu nechce připustit, aby jí maminka pomohla. Snaží se jí snad dokázat, že vše zvládne sama bez její pomoci, nebo je za tím něco jiného? Právě dobrý vztah s matkou stojí za tím, že je život dcery spokojenější. Jednou z cest, jak dosáhnete kvalitního a zdravého vztahu, je vzájemná komunikace mezi matkou a dcerou. Mezi základní znaky vztahu zajištujícího jeho dobrou kvalitu a spokojenost patří důvěra, respekt, ocenění a uznání. Paní Dáše doporučuji, aby začala problém řešit sama u sebe. Jak může změnit komunikaci s dcerou. Zda nepovažuje vše, co sama dělá, za nejlepší a nedovolí dceři, aby byla svá. Velmi se osvědčuje naučit se mluvit o svých pocitech a tak do budoucna předejít řadě nedorozumění. I když je období hádek nepříjemné, většinou má svůj konec. Vzájemná důvěrnost může být definována jasně nastavenými hranicemi mezi matkou a dcerou.
Pokud se paní Dáše nebude dařit navázat kontakt s dcerou Olgou, doporučuji osobní konzultaci v psychologické poradně.
Kontakt: www.mojra.cz
