Odpovídalo padesát mužů a padesát žen nejrůznějšího věku i povolání. Dostali patnáct minut a tohle nelehké zadání. Měli vlastními slovy popsat vzpomínku, kterou by si chtěli uchovat, kdyby měla být jen jedna jediná. Cílem výzkumu bylo zjistit, co považují lidé za nejdůležitější okamžiky svého života, co pro ně má největší smysl a váhu.
Všechny odpovědi měly něco společného. Hlavní postavy ve vzpomínkách byli lidé, ke kterým měli účastníci výzkumu silný osobní vztah (rodiče, děti, partneři, prarodiče, kamarádi). Pokud se ve vzpomínce objevili rodiče, převažoval jeden rodič nad oběma. Vzpomínky se odehrávaly na nejrůznějších místech, ale ze sta byla jen jedna z práce. Emoce ve vzpomínkách byly vždy pozitivní, jako vděčnost, láska, přátelství, štěstí, mír a důvěra. Přestože zadání nebylo vybrat nejkrásnější, ale nejdůležitější moment.
Objevitelé a slavnosti
Příběhy by se daly rozdělit do pěti kategorií. První z nich můžeme nazvat objevitelské. V životě těchto lidí se stalo něco nečekaného, nového a překvapivého, takže se něco dozvěděli, pochopili nebo objevili. Našli skvělého kamaráda, procestovali krásnou zemi, naučili se potápět…
Druhá kategorie byla dá se říci ošidná. V těchto příbězích se stalo něco negativního nebo náročného. Nakonec ale všechno dopadlo a příběh se otočil do šťastného konce – jeho aktér se ale taky něco nového naučil nebo něco získal. Třeba se dostal na školu, kam se hlásila několikanásobná přesila zájemců nebo sbalil holku, na kterou se ani neodvážil pomyslet.
Třetí kategorie byla oslavná: příběhy v ní popisovaly plánované šťastné události jako svatby nebo oslavy narozenin. Význam události nebyl v překvapení a jeho váha leží ve vztazích s lidmi a v dobré společnosti. Taky to byly chvíle, kdy hrál jejich aktér hlavní roli a vše se točilo kolem něj.
Čtvrtá kategorie nejvýznamnějších životních vzpomínek byla bojovná. Stejně jako ve druhé kategorii začínáme negativně, ale následuje aktivní boj nebo odpor, tedy ne překvapení. I tady jde hodně o vztahy (pomoc, uzdravování, útěcha) a váha vzpomínky je v hrdosti, že to aktér zvládl.
Poslední, pátá kategorie obsahovala příběhy obyčejných rutin. Neměly negativní začátek ani se netýkaly výjimečných událostí či oslav. Tyhle vzpomínky popisovaly všední rutinní záležitosti, které se v životě opakují, ale člověku zpětně dojde jejich hodnota a výjimečnost. Třeba jeden jarní den, kdy tatínek vedl svoje dcery do školy, všechno bylo v pořádku a měl před sebou krásný den v práci a večer s rodinou.
Zkuste vybrat tři
Zkuste se taky zamyslet nad tím, kterou vzpomínku byste si chtěli zachovat, kdyby to měla být jen jedna. Ten výběr je nejtěžší, protože jich všichni naštěstí máme víc. Zužte to aspoň na tři, třeba se pak o sobě něco dozvíte. Minimálně to, jakých vzpomínek byste si měli nadělat mnohem víc.
Škoda že autory studie nenapadlo zanalyzovat její výsledky například podle pohlaví účastníků, jejich věku, majetku, povolání… Třeba bychom se o hledání smyslu a významu v našem světě dozvěděli ještě něco zajímavějšího.
