Když bylo Kateřině von Bora (narodila se 29. ledna 1499) devět let, poslal ji ovdovělý zchudlý otec do cisterciáckého kláštera v Nimbschen u Lipska, kde byla členkou řádu její teta. V šestnácti letech Kateřina složila slib věrnosti a stala se jeptiškou.

Tou dobou se Německem začaly šířit reformační myšlenky, které pronikly i za zdi klášterů. Kateřině se dostaly do rukou spisy Martina Luthera, jejichž obsah ji oslovil natolik, že Lutherovi napsala dopis a rozhodla se spolu s osmi dalšími jeptiškami v dubnu 1523 z kláštera utéct, ačkoli jí hrozil doživotní žalář. Luther se domluvil s obchodníkem, který klášter zásoboval, aby dívky na voze propašoval ven ukryté v sudech na ryby. Útěk se podařil a Luther se dál dívkám snažil pomoct. Žádal jejich rodiny, aby je přijaly zpět, ty však do jedné odmítly – uprchlé jeptišky se podle práva dopustily těžkého zločinu. Snažil se tedy najít dívkám práci a manžela, což byl nesnadný úkol, protože je nikdo nenaučil jejich tehdy stěžejní a výlučné roli: vést domácnost a hospodářství. Nakonec se Lutherovi podařilo do dvou let všechny dívky udat, až na jednu: Kateřina von Bora byla stále svobodná.

Dobrý nápad?

Kateřina odmítla několik nápadníků, a když se jí zoufalý Luther zeptal, koho by tedy vlastně chtěla, odpověď zněla: Tebe. On ani jeho přátelé si zpočátku nebyli jistí, zdali by byl sňatek dobrý nápad, Lutherovo manželství by mohlo ublížit reformaci, celý podnik zaváněl skandálem… Ale Martin nakonec argumentoval tím, že manželstvím potěší svého otce – Boha, udělá andělům radost a ďábla přinutí plakat! Hrozila mu sice klatba, a dokonce trest smrti upálením, přesto ke svatbě došlo.

S šestadvacetiletou Kateřinou se dvaačtyřicetiletý Martin Luther oženil v roce 1525, tedy osm let poté, co napsal svých 95 reformačních tezí, a čtyři roky po tom, co pronesl svoji odvážnou obhajobu reformace na sněmu ve Wormsu. Už měl proti sobě papeže, nenáviděli ho rolníci (když údajně na základě jeho učení povstali proti pánům a Luther s tím odmítl mít cokoli společného), trápili ho náboženští fanatici a měl pocit, že reformace už je za zenitem. Byly snad toto důvody k tak zásadnímu kroku v životě muže, který se kdysi rozhodl pro život bez ženy? Muže, který nasazoval krk kvůli svému odvážnému učení a jehož mysl se zabývala hlavně teologickými úvahami, a nikoli záležitostmi světskými? Na druhou stranu v jeho kázáních často zaznívalo, že manželství je Bohem stanovená instituce… Každopádně jejich sňatek byl mimořádně důležitý pro postoj protestanské církve vůči manželství a jeho úloze.

Muž byl stvořen dřív

Manželství Martina a Kateřiny bylo původně manželstvím z rozumu, ale v té době byly všechny sňatky prakticky bez výjimky uzavírány na základě majetkových poměrů, propojování rodů a utvrzování postavení. Oba byli zvyklí žít řečeno dnešním jazykem „single“, museli se přizpůsobovat jeden druhému, což potřebovalo spíš notnou dávku rozumu a respektu než romantiky. Plus šlo o dvě výrazné osobnosti: Martin byl vznětlivý a náladový, Kateřina měla ostrý jazyk, byla prostořeká a odbojná. Oba temperamentní, rozdílní – a přesto jejich manželství, řečeno románově, „provázela láska až za hrob“. Co se jejich manželského modelu té doby týče, už v roce 1522 napsal Luther spis O manželském životě, kde vycházel z teze, že muž byl stvořen dřív, a proto je hlavou ženy. Ta mu má prokazovat lásku, čest a poslušnost. Muž má ženě vládnout, ale laskavě. V uspořádání mezi nimi by se ale dalo mluvit o jisté rovnoprávnosti. Kateřina Martina všestranně podporovala, což on nesmírně oceňoval a vážil si také její schopnosti vést rozsáhlé hospodářství, zatímco se mohl věnovat své práci: „Nevyměnil bych Kateřinu za Francii ani Benátky.“ Veškeré praktické stránky života převzala Kateřina.

Schopná, chytrá, pilná

Domovem se jim stal augustiánský klášter, kde předtím Martin žil jako mnich. Luther se nejspíš držel své vlastní rady „Dvakrát týdně se svou paní oddávej se milování“, protože se jim narodilo šest dětí (dvě dcery později zemřely), do opatrování si vzali navíc čtyři sirotky po zesnulém příteli. Místa v bývalém klášteře bylo dost, tak si tam ještě Martin sestěhoval své synovce a neteře, Kateřina zase sezvala svoje příbuzné…

Jejich dům fungoval i jako internát, bydleli v něm studenti i učitelé, na návštěvu přijížděli hosté ze všech koutů Německa… U Lutherů bydlelo běžně kolem čtyřiceti lidí. Kateřina se rychle naučila starat o početnou rodinu, udržovat dům, velké zahrady a hospodářství, k jejím povinnostem ale patřila i správa prosperujícího pivovaru, měla pod kontrolou chov a prodej dobytka, byla knihovnicí, zahradnicí, po velké morové epidemii ve Wittenbergu roku 1527 zřídila v klášteře také špitál, ve kterém pomáhala s ostatními sestrami, vedla veškeré účetnictví… Osvědčila se také jako pečlivá ošetřovatelka svého přepracovaného a často nemocného muže. Kým by asi byla nesmírně pracovitá, organizačně schopná a chytrá Kateřina dnes?

Pan Käthe

Co se peněz týče, byl Martin v jejich utrácení poněkud lehkovážný a Kateřina byla tím, kdo držel kasu a s manželem se na tohle téma často hádali. Každopádně se pro něj stala nepostradatelnou, Luther jí výstižně říkal „moje žebro“ nebo „můj pán“. Martin ji vůbec rád častoval přezdívkami, často jí říkával „ranní hvězda Wittenbergu“, protože vstávala už ve čtyři ráno, aby stihla obrovské penzum, ona si z legrace říkala „pan Käthe“, protože sama plnila povinnosti, které náležely muži. Luther s humorem říkával: „V domácích záležitostech se podřizuji Kateřině. V ostatních věcech se nechávám vést Duchem svatým.“

Chudá vdova

Kateřina ale neplnila jen roli výkonné hospodyně a všestranné manažerky, Martin ji v teologických otázkách bral coby sobě rovnocenného partnera, což dokazuje jejich korespondence. Směla se dokonce jako jediná žena účastnit slavných „stolových diskusí“, kde ovšem nesměla vyjadřovat svoje názory – a pokud tak učinila, nebyly brány vážně… Každopádně Kateřina definovala protestantský rodinný život a nastavila jistou rovinu pro manželství s knězem.

V životě Kateřiny nastal obrat smrtí jejího manžela v roce 1546. Ovdověla ve svých sedmačtyřiceti letech a i přes rozsáhlé majetky zchudla. Luther ji sice stanovil jedinou dědičkou, ale jeho vůle nemohla být vykonána, byla v rozporu se saským právem. Z Wittenbergu nakonec musela roku 1552 odejít jednak kvůli postupující válce, jednak kvůli moru, žila porůznu a snažila se postarat o sebe i o živobytí a vzdělávání dětí. Na jedné ze svých cest se zranila a na následky nehody pár dní před Vánocemi roku 1552 coby třiapadesátiletá zemřela.

Proč byl Martin Luther pronásledován?

Proč byl Martin Luther pronásledován?
Proces snahy o nápravu a obnovení církve má kořeny v 16. století, během kterého došlo ke vzniku protestantských církví (předchůdci byli např. John Wiklef nebo Jan Hus). Počátek reformace je datován 31. říjnem 1517, kdy Martin Luther přibil svých 95 tezí na dveře chrámu ve Wittenbergu. Teze byly Římem označeny za kacířství, Lutherovy spisy byly páleny, byla na něj uvalena klatba. Jeho učení bylo zakázáno, i přesto se rychle šířilo.