Nechce se cítit stará. Ale cítí se tak. Když se na sebe podívá do zrcadla, vidí tvář s vráskami všude tam, kde dřív nebyly. „Kolem očí, kolem rtů, propadlé oči, tmavé kruhy. A ten krk! Pořád nosím šátky, aby nebylo vidět, jak je vrásčitý. Stejně je poznat můj věk i ve výstřihu. Už dávno to není ta krásná hebká napnutá kůže, kterou jsem měla zamlada. Vypadala jsem jako broskvička, heboučká a růžová.

Měla jsem vždycky krásně lesklé vlasy. Ty teď taky vypadají hrozně, i když o ně pečuju a chodím každý měsíc ke kadeřnici. Dávám si velký pozor, aby nebyl vidět ani jeden šedivý vlásek. Ale občas se mi nepodaří tam dojít včas, takže se mi u hlavy objeví šedivé odrosty, a to se vždycky úplně zhrozím, jak jsem stará. Nenávidím se za to!“ popisuje svůj pocit ze sebe Adéla.

Chci znovu pětadvacet!

Vyzkoušela všechny krémy, které slibují, že zamažou známky stárnutí. Ale nějak z nich lepší pocit nemá: „Vypadám asi líp, to ano, ale neřekla bych, že mi ubraly roky. Všichni v mém okolí tvrdí, že vypadám dobře, a hádají mi nejmíň o deset let míň. Ale já nechci mít jen o deset let míň, já chci vypadat na pětadvacet. Vlastně já chci, aby mi znovu bylo pětadvacet!“

Pokaždé když se Adéla vidí v zrcadle, úplně jí ztuhne krev. Nechce si připustit, že to je ona, ta žena v nejlepších letech.

„Bude mi někdo povídat něco o nejlepších letech! Já nejlíp vím, jak je na tom ve skutečnosti moje tělo: Pořád mě něco bolí, pořád cítím nějaké potíže v kloubech, jsem unavená. To jsem nikdy nepoznala, tedy minimálně do čtyřiceti ne.

Chtěla bych být zase mladá, kdy na to člověk nemusel myslet. Kdy se nemusel každý večer natírat speciálním krémem na víčka a na okolí očí a na vrásky kolem nosu a ještě na zbytek tváře a samozřejmě ještě jiným na výstřih a na zbytek těla. Strašně nesnáším to všechno dělat, ale vím, že kdybych polevila, vypadala bych ještě stokrát hůř než teď.“

Adéla byla vždycky krásná a měla úspěch u mužů. I teď jí skládají poklony, že vypadá hezky. „Ale už u toho nemají takový ten chtivý výraz,“ stěžuje si Adéla. „Vím, že se jim líbím, ale není v tom vzrušení a skutečný zájem, který mívali třeba ještě před deseti lety.“

Už své tělo nesnesu

Adéla vlastně vůbec neví, jak přijímat svůj další život. Kupodivu ještě nepodstoupila žádnou plastickou operaci, protože se bojí lékařských zákroků, a dokonce i píchnutí jehlou, takže se obává i botoxu.

„Jenže už vím, že se stejně brzy na nějakou kliniku na komplexní úpravy přihlásím. Prostě se před narkózou pomodlím, abych se znovu probudila, a snad to dobře dopadne. Protože můj pocit z mého vlastního těla už se pomalu nedá snášet. Denně sportuju, oblékám se moderně, dělám všechno, abych vypadala mladě… Ale dobře vím, že mladě prostě nevypadám, a to mě strašně sžírá.“

Co vám pomůže:

  • Strach ze stárnutí má asi každý. Nicméně je rozdíl mezi tím, jestli nás vede k radostné a příjemné péči o sebe a své tělo, nebo k devastaci života.
  • U mužů se tato obava projevuje především tak, že propadají práci, realizují si dávné sny, jako je divoká jízda na motorce, nebo shání mladé milenky a opouštějí ženy, které při nich stály celý život. Obvykle si tím spíš zadělají na potíže a řada z nich pak škemrá, aby se mohli vrátit.
  • Ženy tyto tendence nemívají, ale naopak se velmi trápí. Měly by si ale uvědomit, že právě trápení je to, co nám přidělává vrásky a ničí síly těla. Všechny naše strachy, sny a přání spolu s nejslabšími náznaky emocí a tužeb zanechaly stopu v naší fyziologii – tyto psychické události neustále tvarují tělo. Proto je potřeba především vědět, že každá myšlenka na vrásku nám další vrásku způsobí. Stres se hromadí a devastuje každou buňku v těle.
  • Platí indická moudrost: „Chceš-li vidět, jaké byly včera tvé myšlenky, podívej se dnes na své tělo. Chceš-li vědět, jaké bude zítra tvé tělo, podívej se dnes na své myšlenky.“