V jedné vaně
Umíte si představit, že byste se každý večer koupali podle pořadníku? Neboť naše babičky i prababičky to tak dělaly, ale jednou týdně. My si můžeme dopřát sprchu či koupel denně a nemusíme se dělit o vodu a prostor ve vaně ještě s někým jiným. Před více než sto lety to fungovalo úplně jinak. Koupel probíhala v jiném duchu u šlechty, v jiném u chudých. Používala se jen čistá, obyčejně studená voda – v lepším případě s přídavkem bylin. Bohatší si dopřáli teplou koupel v dřevěných kádích, které mohly být vy stlané plátnem.
V chudých rodinách na mytí používal kastrol, lavor nebo dřevěný džber. V něm se postupně (v té samé vodě) umyli všichni členové rodiny. Obyčejně se jako první umyl hospodář, po něm šla hospodyně, potom děti podle věku. Nejmladší umývací štafetu ukončilo. Tento zvyk nepatří do dávné minulosti. Ještě v 70-80 letech minulého století nebylo nijak divné, když se vykoupala v jedné vodě postupně celá rodina i na pražském sídlišti.
Spláchne poslední
Splachování toalety, až když vykonali potřebu všichni členové rodiny, byl běžný jev zejména v období septiků. Dnes, když je téměř každá toaleta napojená na veřejnou kanalizaci, si to už neumíme představit. V obcích bez kanalizace se občas šetří místem v septiku dodnes.
Mytí nádobí
Možná si na „myčák“ vzpomenete i vy. Vysouvací šuple v kredenci fungovalo jako držák na dva lavory. V jednom se nádobí umylo, v druhém oplachovalo... Dnes paradoxně tento poněkud otravný způsob úspory vody ožil a do klasického dřezu se doporučuje pořídit dvě menší nádoby. Pod tekoucí vodou dnes myje nádobí jen ten, kdo je chorobný marnivec bez úcty k vodě!
Oblečení po sourozenci
Oblečení po starším sourozenci? Ani dnes to není nic neobvyklého, zejména když vychováváme malé děti. Máme však jednu velkou výhodu. Dnešní děti, zejména ty nejmenší, mají tolik oblečení, že ho nestihnou ani opotřebovat, natož roztrhat! Mnoho věciček jim nestihnete pomalu ani obléct, případně je měly na sobě jen párkrát. Proč by je potom nemohlo „zrecyklovat“ další dítě?
Problémem však mohou být boty z druhé ruky. Vypadají jako nové, dostatečně zpevňují nohu, mají i celkem fajn podrážku, tak proč by je nemohl nosit mladší sourozenec? Naše babičky je tedy s radostí posouvaly dále ve snaze ušetřit. Neudělali jste to párkrát s větším či menším úspěchem i vy? Pokud ano, udělali jste chybu. Každý člověk, i dítě, má jiný typ chůze. Jestli použijete už obnošené boty, které před vámi nebo vaším dítětem „rozšlápnul“ někdo jiný, koledujete si o pořádné problémy. Takové boty deformují nohu, dokonce i držení těla. Šetřit na botách se tedy nevyplácí.
Navrch huj
Navrch huj
Do padesátých let 20. Století se na některých místech v Československu ještě drželo oblékání „naspod“ a „navrch“. Co to znamenalo? Žena měla na sobě dvě vrstvy – spodničku a vrchní sukni. Spodnička toho často pamatovala mnoho. Naše prababičky ji nosily přímo na těle, proto se rychle znečistila a opotřebovala. Vrchní oděv si oblékaly mezi lidi, tzv. „na lepší“. Byl o poznání čistší a zachovalejší. Navrch huj, vespod fuj. Dodnes nám to zůstalo – naštěstí už jen jako rčení.
Co obnošené boty způsobují a babičky o tom nevěděly?
- Sedřená podešev na jedné straně boty vychyluje zdravou nohu do nesprávného postavení, a to má vliv na držení těla.
- Vyšlapaná stélka v botě tlačí na druhého majitele na jiných místech. Noha se tak dostává do nepřirozeného postavení.
- Obouváte si botu, ve které se zpotil už někdo jiný. Mimo to, že je nepříjemná už jen tato představa, můžete si na nohu přenést plísně a různé kožní ekzémy.
Třídění odpadu
Dnes běžný domovní odpad separujete na papírový, plastový, skelný, zbytek odhodíte do běžného komunálního odpadu. Naše babičky třídily a možná si to ani neuvědomovaly.
Papír sloužil na podpalování dřeva v kamnech, do novin se balily potraviny (nebylo to sice zdravé, ale úsporné), obaly z plastů se téměř nepoužívaly, vždyť i mléko se kupovalo ve vratných lahvích ze skla, a namísto igelitek babičky používaly látkové tašky nebo košíky.
Téměř každá rodina, která žila na venkově, chovala kočku, psa i hospodářská zvířata. Potravinové přebytky proto neskončily v koši. Pomyje pro prase, zbytky zeleniny pro drůbež, kozu či králíky a o suchý chléb a pečivo bylo též postaráno.
Kolik jídla vyhodíme
Kolik jídla vyhodíme
- Současné statistiky jsou víc než varující. Podle nich vyhodí průměrný obyvatel ročně až 111 kilogramů jídla. V Evropské unii se každý rok vyhodí asi 88 milionů tun potravin. V přepočtu na každého obyvatele Unie to vychází až na 173 kilogramů potravin ročně!
- Nejčastěji vyhazovanou potravinou u nás je chléb a pečivo.
- Přibližně 74 % domácností uvaří víc jídla, než reálně sní, a v 34 % případů se potraviny zkazí, protože jim uplyne datum spotřeby ještě dříve, než se vůbec dostanou na stůl.
Spolu se to lépe táhne
Umíte si představit, že byste se o domácnost dělili s rodiči, prarodiči, sourozenci a jejich dětmi? V minulosti bylo běžné dvoj- i trojgenerační bydlení. Matka, otec, syn, dcera, babička, dědeček, případně i prarodiče. Vícegenerační bydlení bylo let rozšířené zejména na venkově. Dnes se k němu mladí lidé vracejí, ovšem spíše z donucení. Často jde o jedinou možnost, jak bydlet, když chybí finance. Společné bydlení s rodiči, když už máte vlastní rodinu, má více výhod i nevýhod. VÝHODY – prarodiče často přebírají funkci opatrovníků, pěstounů, ale i kuchařů a úklidové služby. NEVÝHODY – rozdílné názory na výchovu dětí, jiné stravovací návyky, rozdílný životní styl, čas odchodu do postele, jiný výběr programů v televizi...
Jednodušší je navařit šest nebo osm obědů než jeden nebo dva. Známý fakt potvrdí každý kuchař. Při vaření ve velkém přitom podstatně ušetříte. Porce navíc rozdělte do krabiček a uložte do mrazničky. Tuhle vymoženost babičky neměly.
Související články
Sladkost i jen občas
I když dnes babičky kupují sladkosti vnoučatům přímo na kila, když byly matkami ony, svým dětem dopřály sladkosti jen za odměnu. Důvodem byly nejen finance, ale zejména menší dostupnost sladkých dobrot. Přesněji, mohly si vybírat jen z několika druhů a o ty často děti ani moc nestály.
Méně sladkostí mělo i výhody
Méně sladkostí mělo i výhody
Znamenalo méně zubních kazů, méně civilizačních onemocnění i méně obézních lidí. Za rok každý sníme průměrně 3,8 kg čokolády a čokoládových sladkostí, což je asi 10 gramů denně. Je to málo? Nedejte se mýlit – údaje hovoří jen o čokoládě. Další sladkosti, nečokoládové cukrovinky a zákusky ve statistice zahrnuté nejsou. Navzdory tomu se zdá, že jíme méně sladkostí než kdysi. Před desetiletím jsme totiž za rok snědli téměř o kilogram čokolády víc. Průměrná spotřeba čokolády a cukrovinek dosahovala až 4,6 kg na jednoho obyvatele. Zdá se, že se už projevuje naše snaha o zdravý životní styl...
Šetření energiemi
Fenoménem současnosti jsou přetopené a přesvícené byty či domy. To naše babičky byly v této oblasti expertky. Topilo se jen v „srdci domu“, tedy nejčastěji v kuchyni, a společné místnosti. Ložnice zůstávaly i přes zimu chladné. Spalo se pod naditými peřinami. A jednu věc by si nikdo nedovolil! Každý za sebou zhasínal světlo. Přiznejte si, děláte to i dnes, nebo doma neustále svítíte, jako byste čekali návštěvu britské královny?
Rozhodli jste se šetřit na energiích? Pak začněte už při výběru spotřebičů, které by měly být co nejúspornější. Zapomeňte na nákup zbytečností, jako je klimatizace či hotdogovač. Vyměňte klasické žárovky za úsporné. Zbytečné je i drahé elektrické vytápění. Pokud jste si oblíbili vaření na „elektřině“, vězte, že nejúspornější je indukční varná deska. Největším žroutem energie jsou spotřebiče zapojené v režimu pohotovosti. Jde o televizor, počítač či rádio, ale i nabíječky na mobil či tablet – stačí, pokud své věrné společníky dobíjíte déle, než potřebují.
ZDROJ: časopis Vlasta
