Malá i velká peklíčka teď prožívá řada mých blízkých. Hyperboly k životu patří, ale teď nějak převažují sešupy nad úlevným stoupáním ode dna vzhůru. Já se řítila z kopečka hned první lednový večer v nemocniční čekárně na neurologii. Při představě, že by se mělo vyplnit rčení Jak na Nový rok, tak po celý rok, hrozila náhlá mozková příhoda i mně, ačkoliv moje role byla pouze doprovodná (ale nakonec to všechno dopadlo docela dobře). Nekonečné mnohahodinové čekání jsme s mámou zkrátit nedokázaly, tak jsme se rozhodly si ho aspoň užít. Kdy jsme na sebe měly sedm hodin času? Tak jsem se ptala: Jak to bylo, když jsi byla malá, a jak to bylo, když byl malý děda Josef?
Maminka kronikářka
Měla jsem na mámu spoustu otázek. Ježíšek mi nadělil hit loňského roku, román Karin Lednické Šikmý kostel, a mně po několika stránkách došlo, že právě tam se narodil děda Josef. Hltala jsem stránky plné dřiny, útrap, údělu zdejších chudých (hlavně žen) a říkala si, hmm, tak tam s hrdiny a hrdinkami žila moje rodina. Věděla jsem, že praděda bojoval v první světové, ale že se dostal z frontových bojů na Piavě domů dřív, protože byl štajgrem na šachtě, a uhlí bylo v mocnářství třeba ještě víc než vojáků, to ne...
A že moje prababička Nowická pocházela z polské strany, protože do první republiky to bylo prostě Slezsko, část Rakouska-Uherska. Kniha mě navedla k pátrání v historii vlastní rodiny a máma byla můj kronikář. Dobře napsaný historický román je jako kukátko do minulosti, kterým můžete pozorovat ty, které jste nestačili poznat, protože odešli ještě před vaším narozením.
Tento a další články si můžete přečíst v časopise Vlasta obsahujícím první letošní knižní speciál. Najdete v něm rozhovory sye spisovatelkami a tipy na knihy pro dospělé i pro děti.
Časopis Vlasta (číslo 5)
