Jako každá máma jsem chtěla pro syna hezké dětství, ale mé snažení ztroskotávalo na problémech mezi mnou a manželem. Kamilovi bylo šest let, když se manžel začal vracet z práce každý večer později a později. „No co, mám nárok zajít si po práci na pivo,“ odbýval mě, když jsem se zeptala, kde se zdržel. Pozdních návratů přibývalo a úměrně tomu i hrubých slov. Když došlo sem tam na opileckou facku, začala jsem mít obavy ne o sebe, ale o našeho syna. Tohle nebyl vůbec dobrý příklad. Pak jsem náhodou zjistila, že manžel už dávno přišel o práci, celé dny tráví po putykách, nejenom že pije, ale hraje i automaty a podařilo se mu rozfofrovat všechny naše úspory. Nechala jsem ho tedy v nájemním bytě, odstěhovala se k mámě a podala žádost o rozvod.
Démon alkohol
„Kde je táta? Co je s tátou?“ ptával se Kamil. Nechápal, proč táta, který se zpočátku snažil syna vídat, najednou nepřichází, jak slíbil, a když už přijde, je pod vlivem a motá se mu nejen jazyk. „Táta je nemocný,“ zachraňovala jsem manželovu důstojnost. Marně. Kamilovi, jak dospíval, docházelo, o jakou nemoc se to jedná. „Proč ten alkohol pořád pije, když to s ním jde takhle z kopce?“ podivoval se mnohokrát a nikdy neopomněl dodat, že takový jako táta on nikdy nebude.
Choval se úžasně
Kamil vzal velmi brzy na vědomí, že musíme žít skromně. Pokud něco chtěl, nikdy nenatáhl ruku a neřekl: „Dej mi na to.“ Našel si brigádu a vydělal si. A když mu někdy zbylo a viděl, jak obracím každou korunu, založil mě a nikdy nechtěl peníze vrátit. „Přece tady jím a spím,“ říkal. Brigádničil téměř celé prázdniny mezi základní školou a gymnáziem. Dostal se na něj jako jeden z nejlepších u přijímacích zkoušek a viditelně mu to zvedlo sebevědomí.
Střední škola a první cigareta
Přechodem na gymnázium se Kamilovi otevřel jiný svět. Našel si nové kamarády, a přestože jsme pořád drželi pospolu, přestal být sdílný. „Mám moc učení,“ říkával obvykle. Věřila jsem, že tomu tak je. Jak ale Kamil dospíval, šel vizáží do podoby svého otce. Proboha, jen ať ta podoba zůstane jen vnější, říkala jsem si. Někdy dokonce s velkou obavou. To když přišel a byl z něj cítit cigaretový kouř. Nezapíral, že byl v hospodě, ale pokaždé mě ujišťoval, že v ní pouze vypomáhal. I to jsem mu věřila. Opilého jsem ho zatím nikdy neviděla.
Špatná parta
Ve třetím ročníku se zamiloval do spolužačky. „Přiveď ji někdy, ať ji poznám,“ prosila jsem, ale nechtěl. Když jsem je jednou náhodou potkala, pochopila jsem. Ke Kamilovi mi tohle extravagantní děvče s půlkou vlasů modrých a druhou fialových ani trochu nesedělo. Kamil se ve škole hodně zhoršil. Jednou jsem se musela na otočku stavit dopoledne doma. A zažila jsem šok. Celý byt rezonoval technem, v obýváku leželo několik polonahých opilých mladíků a Kamilova holka. On zrovna zvracel do vany. Všude poloprázdné láhve… „Vypadni!“ zařval na mě. Jako bych slyšela bývalého muže. Ohromeně jsem vycouvala. Nemohla jsem uvěřit, že je to můj syn. Můj syn přece nechodí za školu, nepije, a už vůbec na mě nekřičí…
Večer se mi omluvil. Prý něco takového udělal poprvé a jen proto, že jeho slečna měla narozeniny. Nicméně přiznal, že pivo a někdy i panáka si dá. „Jak bych před klukama vypadal, kdybych cucal kofolu!“ ospravedlňoval se. „Ale mám to pod kontrolou,“ ujišťoval mě stejně jako kdysi mnohokrát jeho otec. Byl to pro nás zlomový den. Nebýt té události, kdoví, jak dlouho by ještě trvalo, než by se mi otevřely oči, než bych zjistila, že vzájemná podoba není jen vnější, že můj syn se už tátovým směrem vydal.
Jaký otec, takový syn
Když už to bylo venku, Kamil se přestal kontrolovat a věci nabraly rychlý spád. Večery trávil bůhvíkde, zaváněl alkoholem a na domluvy reagoval zlostně. Hned po maturitě odešel z domova úplně. Je to přesně tři roky, kdy se neukázal, vím o něm jen to, že kvůli pití přišel už dvakrát o práci. Nikdy se nesmířím s tím, že kvůli závislosti promarní život i můj syn. Vím, že by se mohl léčit, ale nekomunikuje se mnou a upřímně, bojím se ho kontaktovat. Pár pokusů jsem udělala, bezvýsledně.
Pohled odborníka: mediátorka Kateřina Bělková, Škola mediace
Pohled odborníka: mediátorka Kateřina Bělková, Škola mediace
Děkuji vám za odvahu sdílet svůj příběh. Píšete, že váš syn má problém s alkoholem, kvůli němuž s vámi přestal komunikovat a zároveň také již dvakrát přišel o práci. Tento stav vám nevyhovuje a byla byste ráda, kdyby se situace změnila, nicméně vaše dosavadní pokusy o kontakt zatím zůstaly bez odezvy. Aby se mohla situace změnit, je nezbytné, aby ji chtěly změnit obě strany, tedy i váš syn. Až k tomu dojde, je důležité, aby váš syn věděl, pokud to tak cítíte, že jste tu pro něj. Toto je tedy nyní podstatné, aby váš syn věděl.
Pokud máte možnost se s ním nějak spojit, ať už osobně, písemně, či telefonicky, pokuste se ho o tomto ujistit. Více asi v tuto chvíli situaci ovlivnit nemůžete, ale věřím, že pokud se váš syn rozhodne, že chce svůj problém řešit, budete právě vy tím, koho kontaktuje. Přeji, aby se váš vztah se synem podařilo opět obnovit.
